336 01 Blovice, ul.5. května - DPS

Pondělí - Sobota
pouze na objednávku


Telefon: 737 318 647
733 395 856
Email: L.Baumrukova@email.cz
http://www.firmy.cz/detail/2525017-libuse-baumrukova-blovice.html
Poznámka:
Tuto knihu každému doporučuji, přečetla jsem ji jedním dechem. Je velice vhodná pro toho kdo je trochu zvídavý v dějinách zdravotnictví před 20. století.


PŘEMOŽITEL NEVIDITELNÝCH DRAVCŮ – FRANTIŠEK GEL

Ludvík Pasteur, muž čtyřikrát nesmrtelný a jedenkrát věčný

Před několika miliardami let vznikl na zemi život. Kdo žil před námi, jak se vyvíjel lidský mozek. Tuberkulóza, obrna“. Tenkrát, před půldruhou miliardou let, vstoupily v platnost zákony džungle: 1. Zabij – nebo budeš zabit. 2. Sněz – nebo budeš sněden. 3. Přizpůsob se svému prostředí – nebo zajdi. ,,Černé neštovice, spojené se střevní chorobou“. ,,Černé mření“.
,,Černá smrt“,,mor“,,cholera“, epidemie na způsob ,,aténské nemoci“ nebo ,,černého mření“.
Koželuhův synek, potomek nevolníků. Tento Ludvík Pasteur rozřeší záhadu moru a většiny nemocí vůbec.

Ludvík Pasteur, jeho život a dílo

Všechno se to odehrávalo v jihovýchodní Francii, v kraji blízkém švýcarským hranicím.
Byly dvě hodiny ráno, když se v nízké světničce koželuhova bytu narodil synek Ludvík Pasteur. Žádná děla nikde nestřílela královský salut, žádné zvony nikde nehlaholily, ačkoli se narodil jeden z největších synů lidstva.
Ludvík Pasteur byl ještě malinký, když se rodina odstěhovala do městyse Marmor. Nakonec se i s rodinou přestěhovali do Arbois. Ludvíkovi Pasteurovi byly čtyři roky. Tím se stěhování rodiny skončilo. Zde žil Ludvík Pasteur. Stal se pak slavný poměrně brzo. Jako chlapec maloval obrazy. Ludvík Pasteur nebyl v obecné škole ani na nižším gymnáziu žádný vědec ani učenec. Měl zálibu a dokonce velikou: moc a moc rád kreslil zejména lidi. To byl umělec věku dvanácti třinácti let. Stará paní z Arbois řekla káravě:,,To je všechno hezké – ale takový geniální malíř, a on se dal na chemii!“ Obecnou vychodil a tatínek ho dal na místní nižší gymnasium, Ludvík Pasteur šestnáctiletý, přemýšlel o studiu. Ludvík šel studovat rovnou do Paříže – aby se stal univerzitním profesorem. V srpnu 1840, tedy ve věku necelých osmnácti let, Ludvík maturoval. Po maturitě abiturient přijal nabídku výpomocného učitele. Psal se rok 1843 – jednadvacetiletý Ludvík Pasteur vešel do budovy Vysokého vědeckého učiliště. Mladičký fyzik vyměřoval pokračování pařížského poledníku, kontroloval Slunce. Položil také základy moderní meteorologii a učinil mnoho pro popularizaci hvězdářství.
Ludvík Pasteur se zmiňuje o přísloví: ,,Největší tři poklady člověka jsou pero, inkoust a papír. Největší tři dobrodinci člověka jsou dobrý otec, dobrá matka a dobrý učitel“.
Pasteur se 23. srpna 1843 stal doktorem přírodních věd. 24. února r.1848 dělníci bojovali pro republiku. Francouzská republika. Volnost, rovnost, bratrství.
Ludvíka Pasteura dopis: sloužím u národní gardy. Pak prožil únorové dny v Paříži. Vznikla mladá republika. 150 franků klade na oltář vlasti. Zatímco v Paříži planuly hrozné pouliční bitvy, nebyl Ludvík Pasteur v Paříži. Matka byla 28. května roku 1848 stižena záchvatem mrtvice. Zděšen první zprávou o její nemoci Pasteur opustil Paříž a jel domů. Nedorazil do Arbois včas. Matka byla mrtvá. Po pohřbu se Ludvík Pasteur zhroutil. Do Paříže se vrátil teprve na podzim. Připravuje se na cestu své první nesmrtelnosti.

První nesmrtelnost

Ludvík Pasteur se vrátil do Paříže, do laboratoře Vysokého učiliště. ,,Scheelova kyselina, acidum tartaricum doprava, Kestnerovo paratartaricum doleva“, Ludvík Pasteur rozřešil záhadu dvou kyselin. Za dva měsíce byl asistent Ludvík Pasteur univerzitním profesorem. Bylo mu osmadvacet let a čtyři dny. Kyselina vinná – 1. skupina 2. skupina
Pasteur objevil převelkou věc – disymetrii, nesouměrnost molekul, nesouměrné uložení atomů. Tím vznikla stereochemie. To přivedlo Ludvíka Pasteura do Prahy k mikroorganismům. Požádal manžele Laurentovy o ruku Marie, tři měsíce nato se vzali. Pětatřicet let byli spolu. Měli pět dětí. Kestnerova kyselina, vědecky acidum racemicum.
V polovině září roku 1852 odjíždí do Saska. Přijel do Prahy a zase odjel do Lipska.
Dne 24. května 1853 dostal akademik Biot ze Štrasburku telegram tohoto znění: Měním kyselinu vinnou v hroznovou. Zpravte laskavě pány Dumase a Sénarmonta – Pasteur.
Chemie – vlastním jménem Ludvík Pasteur.
Dostal elektrickou ránu. Objev, že blesk je elektřina. ,,Vyrval jste nebesům blesk“.
,,Vyrval jste děsné smrti stamilióny lidí, světadíly jste ochránil před hrůzami morů“
řekl Ludvíku Pasteurovi staršina lékařů Francie.
Již se blíží ke druhé nesmrtelnosti.

Druhá nesmrtelnost

Roku 1854 byla v severofrancouzském průmyslovém městě Lille zřízena fakulta přírodních věd a jejím prvním děkanem (ředitelem) byl jmenován Ludvík Pasteur. Dožívá se dvaatřicátých narozenin.
Byl vynalezen elektrický telegraf. Lihovarníku Bigovi se šel podívat. Prof. Dr. Lud. Pasteur, nositel kříže čestné legie, myslel, že brána páně Bigova podniku vede jenom do lihovaru. Vedla do druhé nesmrtelnosti. Cestou, ne zrovna příjemnou. Chirurgii antiseptické – doslova protichorobní. Ludvík Pasteur, do Skotska a na Kavkaz, do Rakouska a do Německa. Pověst nebyla lichá, kdy vyhlásil historické objevy o kvašení lihovém a mléčném, byl děkan prof. Dr. Pasteur přeložen do Paříže. Prof. Dr. Pasteur – bylo mu 35 let – se stal profesorem v Paříži na Vysokém vědeckém učilišti! Zatím na podzim r. 1857, správní ředitel, prof. chemie a pedagogický vedoucí dr. Ludvík Pasteur má ještě jiné starosti. Pasteur – dokázal, že mikroorganismy nevznikají samy od sebe.
Profesoři 27. prosince 1922 na univerzitách a na technikách oslavovaly sté narozeniny Ludvíka Pasteura.
Ještě něco vynalezl Pasteur v souvislosti s kvašením Pasterování. Neohřáté víno cestu vydrží bez úhony. Nikdo by nemohl ze svařeného mléka vyrobit máslo. Z pasterovaného mléka však máslo vyrobit lze. Proč nemáme vypít ani pasterované mléko nesvařené? Odpověď nám dal Ludvík Pasteur. A je to příběh jeho třetí nesmrtelnosti.

Třetí nesmrtelnost

Roku 1853. V této době potkalo manžele Pasteurovy neštěstí. Nejstarší dítě jim zemřelo. Život vzniká samovolně. Pokus mu byl důkazem. Víc a víc času trávil profesor dr. Pasteur v podkrovní laboratoři mezi zkumavkami a křivulemi a skleněnými baňkami a za rok odpověděl dr. Pouchetovi ve vědeckém časopise:,,Ani plyn, ani fluid, elektřina, magnetismus, ozón nebo jak se říká těm věcem známým nebo spiritickým – nic z toho nevyvolává život. Ale vzduch dopravuje zárodky, mikroorganismy, jež jsou život. Dostanou – li se tyto zárodky do živného prostředí, množí se. Proto je tam potom nalézáme“.
Akademik Bigot zemřel v únoru 1862 a na jeho místo byl konečně 8. prosince 1862 večer zvolen prof. Dr. Ludvík Pasteur za člena Akademie. Dr. Pasteur pokračoval v pokusech.
Už třikrát byl nesmrtelný. Zasloužil si i čtvrtou nesmrtelnost k níž se schyluje. Neboť se blíží první Pasteurovo vítězství nad neviditelnými dravci.

Čtvrtá nesmrtelnost

Mluvil a psal proto o ,,nemoci vína“ a o ,,nemoci piva“. Prof. Dr. Pasteur dopsal studie o nemoci vína a o nemoci piva a chtěl se pustit do další práce o kvašení. Akademik Jan Křtitel Dumas se obrátil na Pasteura s prosbou:,,Zachraňte hedvábnictví Francie!“ Na bource morušového přišel záhadný mor. Třiačtyřicetiletý ,,student zoologie Ludvík Pasteur“.
Prof. dr. Pasteur odjel do Alais dne 6. června roku 1865.
Pasteur dostal od sestry telegram: Otec těžce nemocen. Přijeď ihned. Otce už nestihl živého. Přijel do Arbois v hodinu otcova pohřbu.
Prof.dr. Pasteur našel v rozmělněných pozůstatcích motýlků tělíska, která jsou asi příčinou nemoci. Na podzim zemřelo Pasteurům druhé dítě, dvouletá Kamilka – na tyfus. Přišel květen r. 1866. Paní Pasteurová vzala dcerky a jela do Alais za manželem. Cestou se stavila u babičky Laurentové ve městě Chambény a tam třetí dcerka, dvanáctiletá Cecílie onemocněla a zemřela. Na tyfus.
Nakonec Pasteur do měsíce vše vyřešil. Tisíce tlamiček chroupalo morušové lupeny. Na jaře roku 1868 jel prof. dr. Pasteur do jižní Francie. Napoleon III. Byl zvědav, kolik dostane Pasteur za to peněz. Když se dozvěděl, že nechce za to nic, byl vyděšen. Napoleon III. Po chvíli ticha řekl: ,, Pozvěte ho – na týden – až budeme v Compiegne“. Sem tedy byl pozván prof. dr. Pasteur. Vysvětluje Napoleonovi III. a císařovně Eugenii pojem mikroorganismů. Císař je výkladem nadšen. Večer na recepci císař profesora Pasteura důrazně vyznamenává.
,,Zítra se uvidíme na honu, pane profesore“. Pasteur se omlouvá, že nepřijde. Pasteur má dvě přání, aby pracovníci na Vysoké škole dostávali nějaký plat, a na dvoře Vysoké vědecké školy je bouda, která by se dala upravit na laboratoře. Dr. Pasteur se z pohádkové nádhery zámku v Compiegne vrací do chudého služebního bytu v ,,normálce“.
Prof.dr. Pasteur toho roku 1868 málem umřel. Bylo mu nyní 46 let. Celá jejich rodina se rok co rok rozpadala. Umírali hlavně na tuberkulózu. Pasteur přišel na to, že bourci morušoví hynou nikoli na jednu nemoc, nýbrž na dvě: na pepřivku a na střevní chorobu. V pondělí 19. října1868 byla určena schůze, se dostavil Pasteur. Dvě hodiny nato byl Pasteur raněn mozkovou mrtvicí. Objev mikroorganismů, které ničí bource morušového a živobytí statisíců lidí v Evropě, byl skoro dokončen. Pasteur říká:,,Lituji, že umírám. Chtěl jsem Francii prokázat ještě nějaké služby“. Doktoři se snaží dr. Pasteura zachránit. Pacientův stav se vůčihledně zlepšuje. Levá paže neméně ochrnutá, prsty ruky stočené dovnitř. Některé svaly levé nohy začínají byť i velmi pozvolna – fungovat. Bude – li zlepšení pokračovat, je naděje, že bude po několik let schopen práce. Prof. dr. Pasteur skutečně, ještě neumřel! Pasteur opravdu nebyl zdráv – byl tři čtyři měsíce po mozkové mrtvici. V osm chodil spát – ale o půlnoci se probouzí. Potichu, aby nevzbudil rodinu, odšoural se poloochrnutý profesor do kolny, kde měl rychlený chov – a při světle svíčky pozoroval housenky. Pozoroval a přemýšlel, myslel, uvažoval. Tužkou, o níž Marie Luisa neví, si dělá poznámky do sešitu, o kterém dcera neví. Kolem páté ráno zhasíná svíčku, potichu se zase šourá přes dvůr do domu, do ložnice a jde na chvíli spát. Pasteur se odhodlává ke,,kouzelnickému kousku“- k proroctví čtyř krabiček.
Krabička č.1- housenky budou zdravé a zakuklí se.
Krabička č.2- housenky zajdou výhradně na ,,pepřivku“.
Krabička č.3- housenky zajdou výhradně na ,,spavou nemoc“.
Krabička č.4- housenky zajdou z části na pepřivku, a z části na spavou nemoc.
Na prof. dr. Pasteura dolehly mnohem větší starosti. Neboť vypukla válka.
Napoleon III. – nařídil 15. července 1870 mobilizaci. Pasteur 5. září 1870 opouští Paříž. Jede do města Arbois. Dne 24. ledna přepadla profesora Pasteura hrozná úzkost o syna Jana Křtitele. Umiňuje si, že najde svého syna. Přeci ho našel, mezi osmdesáti tisíci vojáky svého syna, syna si odvezli do Švýcar na několik dní. Nyní se zase vrátil ke svému praporu. Pasteur je se svou rodinou nyní v Lyonu. Válka skončila. Osmnáct let uplynulo od doby, kdy mladý prof. dr. Pasteur dostal 1.500 franků od anglické Královské společnosti. Nyní dostal třetí peněžní cenu, celých deset tisíc.Francouzská společnost udělila prof.dr. Pasteurovi tzv. Velkou cenu, diplom a 12.000 franků za,,ohřívání vína“,jakost piva, výroba octa. Průmysl hedvábnictví byl zachráněn. Brzy nato odhlasovala Královská společnost v Londýně profesoru Pasteurovi druhou medaili. Dr. Pasteur byl zvolen členem Akademie lékařských věd. Ráno 27.12.1892 má narozeniny 70. Děti, vnoučata, žena, teď už babička, dvě eskadrony gardové jízdy ve slavnostních stejnokrojích a hold lidstva přijímá k 70. narozeninám potomek nevolníků, syn koželuhův. Ludvík Pasteur – věčný.

Ludvík Pasteur – věčný

Dcera Marie Luisa se provdala za redaktora Vallery – Ratota.
Pasteur byl ještě dvakrát stižen mrtvicí. Našel r. 1877 bacil sněti slezinné. Rok nato druh otravy krve. Téhož roku, mikrob jenž vyvolává nežidy, původce slepičí cholery. Vyšetřoval nyní sněť slezinnou u ovcí. Zjistil vliv teploty prostředí, vzduchu na mikroby. Sněť slezinnou vyšetřil Pasteur různým zkoušením a svými nápady. Nakonec ji ochočil tak, že neškodila zvířatům. Na 3.srpen 1881 – vedoucím francouzské delegace jmenuje vláda republiky Ludvíka Pasteura. V mžiku duní celý sál potleskem a voláním slávy. Anglický korunní princ Edvard VII. Přichází za chvíli se svým švagrem, korunním princem – německým! Dne 8.12.1881 byl Ludvík Pasteur, stár 59 let, zvolen členem nejvyšší vědecké instituce své vlasti, Francouzské akademie, jejímž členům se říká Nesmrtelní. Nyní se dává na těžkou cestu. Vyšetřuje jak vzniká vzteklina a jak ji předcházet. Pasteurův boj proti této děsné nemoci trval 6 let a skončil jak víme, vítězstvím. Pasteur, nemocný a pořád ještě zpola ochrnutý se znova zavřel do laboratoře,,normálky“. Řádí epidemie,,žluté zimnice“. Nemoc ,,červenka“. V listopadu r. 1882 odjel Pasteur na jih.
Možno očkovat proti,,července“.
Epidemie cholery.
Cítící lásky – plný člověk L.P.,čtyřikrát nesmrtelný a jednou věčný, akademik, člen dvou dalších akademií, čestný doktor edinburské univerzity, titulář četných pamětních desek, nositel panovnického kříže Čestné legie a dvou vědeckých medailí, příjemce zvýšené státní penze, pán velké laboratoře, zbožňovaný učitel svých asistentů.
Nyní řádila velmi rychle nákaza cholery. Nakonec se dá očkovat i proti choleře.
L.P. začal zachraňovat lidi před vzteklinou. Bylo 6.července 1885. P. léčí devítiletého chlapce Josefa Meistera proti vzteklině, kterého pokousal vzteklý pes. Dal mu první injekci. P.bylo 63 let. Roku 1886 se datuje věrné přátelství mezi P. a ruskými lékaři. Červen 1886 a 14.listopadu 1888. Byly to dva pohnuté roky a P. zase málem zemřel.
Teprve onoho smutného dne r. 1895 viděli lidé, kolik že řádů vlastně má, když je pět mužů neslo na pěti sametových poduškách za jeho rakví.
Pasteur se ženou a s vnoučaty odjel do Bordighery u Středozemního moře, v prosinci, kdy tam začíná jaro.
Zemětřesení z 23.2.1887.Dne 18.července 1887 byl zvolen doživotním tajemníkem Akademie přírodních věd. Dne 23.října téhož roku byl stižen čtvrtým záchvatem mrtvice, oněměl. Za týden v sobotu oněměl znovu. Pasteurův zvučný melodický hlas byl zlomen navždy.
Pasteur valem stárnul, a dobře to věděl.
Vykonal v jednom lidském životě dílo sta životů. 70 narozeniny.
L.P. Vojáci, hudební čety, 20 bubeníků,16 trubačů, členy francouzské vlády, cizí velvyslance, generalitu zahraniční delegace a hodnostáře francouzských univerzit. Akademici, rektoři a děkani, studenti.
Prezident republiky počká na Pasteura. Shromáždění povstává, protože do obrovské dvorany vstupuje malý stařeček. Ho podpírá prezident Francouzské republiky. Ministr školství zahajuje slavnostní zasedání: ,,Vás, drahý a slavný mistře“,říká Pasteurovi,,dnes oslavuje celá Francie a celé lidstvo vám blahořečí a žehná. Národy a vlády z vděčnosti k vám postavily Pasteurův ústav. Jménem vlasti a lidstva zdravím vás, před nímž obdivně žasne věda a sklánějí se géniové“.Předseda ďAbbadie pak odevzdal Pasteurovi zlatou pamětní medaili. Špalírem gardy odchází potomek nevolníků, syn koželuha a dcery chudého zahradníka. Uctivě a láskyplně ho podpírá prezident republiky.
Triumfální pochod patří Ludvíku Pasteurovi.

Poslední léta člověka

Jsou dny, kdy Pasteur však vůbec nemůže udělat ani krok. Ještě 6.října 1894 stál Pasteur u okna své pracovny. Dne 1.listopadu 1894 se náhlou mdlobou projevila těžká choroba ledvin. Po čtyřech hodinách bezvědomí se Pasteur na chvíli probral. Žil poslední měsíce ve vojensky prosté světničce vedle laboratoře. Léto r. 1895 se chýlilo ke konci. Pasteur vůčihledně slábl.
V pátek 27.září se ochrnutí levé části těla začalo šířit. A v sobotu odpoledne, dne 28. září roku 1895 se jeho šlechetné srdce zastavilo, tiše jako hodiny, jejichž pero došlo.
Byl pohřben 5.října v Paříži s poctami kterým ze setrvačnosti říkáme královské.
Maršálský kondukt – eskadrony a černých koní, baterie s černými spřeženími a pluky pěchoty se zástavami zahalenými v černý flór, tvořily rámec. Za rakví šly Marie Pasteurová s dcerou, Pasteurovi spolupracovníci, diplomatický sbor, delegace akademií a univerzit. Starostové z Dóle, z Arbois. A tisíce tisíce lidí. Chodníky byly plné lidí. Průčelí mocné katedrály bylo pokryté černým suknem. V portále očekávali příchod průvodu, president francouzské republiky Felix Faure, ruský kníže Konstantin, ruský ministr zahraničních věcí kníže Alexej Lobanov – Rostovskij a řecký princ Mikuláš. Zazněly v severofrancouzském přístavu Le Havre sirény lodí, továren a lokomotiv. Chorál sirén zdravil tentokrát oceánskou loď, jež majestátně vyplouvala na první cestu. Byla to krásná, veliká bílá loď a jmenovala se Ludvík Pasteur.
NUMEROLOGIE,CITÁTY,FILOSOFIE
Život je šance - využij ji. Život je krása - obdivuj ji. Život je blaženost - užívej ji. Život je sen - uskutečni ho. Život je výzva - přijmi ji. Život je povinnost - naplň ji. Život je hra - hrej ji. Život je bohatství - ochraňuj ho. Život je láska - potěš se s ní. Život je záhada - pronikni jí. Život je slib - splň ho. Život je smutek - překonej ho. Život je boj - vybojuj ho. Život je štěstí - zasluž si ho. Život je život - žij ho.
"Každý, koho v životě potkám mě v něčem předstihuje. Proto se od všech učím"(Emerson)
Zkušenost je dobrá věc...je ale strašně drahá!
VTIPY
SMÍCH LÉČÍ A SBLIŽUJE
Iluze.pps  944.13kB
mozek.doc  64.51kB
LÁSKA
Láska je to, co je s tebou v pokoji na tvé narozeniny, když přestaneš otvírat dárky a zaposloucháš se.

Láska je, jako když jsou malá stará paní a malý starý pán stále přátelé, i přes to, že se už tak dobře znají.

Sousedovi od vedle zrovna nedávno zemřela žena. Když chlapeček viděl muže plakat, vplížil se na jeho dvorek, vlezl mu na klín a jen tak tam zůstal sedět. Když se matka zeptala, co sousedovi řekl, chlapec odpověděl: "Nic, jen jsem mu pomohl brečet."

„Přítel, to je někdo, kdo zná píseň v tvém srdci a dokáže ti ji zazpívat, když jsi ty sám zapomněl slova.“
Zápatí stránek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one